A co přát si pro všechny na závěr? Aby každý dostal šanci být v životě dobrým synem či dcerou, bratrem či sestrou, manželem či manželkou, otcem či matkou, prarodičem, spolehlivým spolupracovníkem, dobrým kamarádem a přítelem. Kdo z mých úvah a životních postřehů nabyl mylného dojmu, že jsem životní škarohlíd, toho musím zpátky na zem této doby z myšlenkových mýtů posadit. Je optimistou člověk, který špínu nevidí? Je jím ten, který šíří samý úsměv a přitom lidem jejich úspěch z hlouby duše závidí? Možná shodu snad nyní první nalezneme, když toho, který kolem sebe nedostatky vidí a přitom neztrácí víru v sebe ani v ostatní lidi, toho, co chápe, čím on sám svému okolí škodí a hledá i pro sebe mnohdy méně schůdné cesty nápravy, je ochoten v sobě zlomit přirozenou lenost a touhu po pohodlí, když tohoto jedince nepůjdeme hned odsoudit a naopak se zamyslíme, zda i my sami v sobě rezervy sil zbytečně neskrýváme, abychom se tak jako on, bez nároku na odměnu i s rizikem, že budeme odsouzeni, šli za své i druhých lepší já bít. Když my všichni pochopíme, že není škarohlídem, ale naopak optimistou ten, kdo byť dotěrnými otázkami naše lepší já křísí, abychom vzájemným propojením sil svého citu a mysli z bludných mýtů této doby ve vzájemné shodě my lidé ruku v ruce vyšli, aby i člověk žijící v budoucnosti podědil po nás planetu Zemi, na které bude schopen bez skafandru žít. Dovolte i mně o sobě prohlásit, že i já jsem tvor optimistický, jenž se snažil ve svém psaní zaútočit na mozek lidský, který umí přemýšlet a s láskou a citem lidem vlastním půjde všem budoucím i cizím dětem nesobecky opatrovat svět.