Život lidský příliš rychle pádí, jeho kvapík nám přináší do cest vzestupy i pády. Občas nás jeho záře přímo oslňuje, aby nás vzápětí obklopilo a obalilo období po všech stránkách ponuré a temné. Pro každého z nás bývá těžké se s problémy vyrovnat. Jásej a zpívej, když víš, že napadají tě jenom písně pomatené, raduj se, když nůž citového i skutečného hladu krájí tě v pase, když žízní ti vyschlo hrdlo odstavené od moudrosti pramene, když mozek, který právě prodělal zkrat, není schopen z omráčení a chaosu včas vycouvat a novou cestu hodnou tvora myslícího a moudrého bleskurychle vyhledat. I (nebo právě?!) v těchto chvílích se vyplatí naordinovat si povinný klid a v paměti hledat střípky zkušeností z dob a okamžiků i dávno minulých. Zbytečně nad sebou nenaříkat, neproklínat svůj osud ani okolí. Smysluplnější je podívat se pod drobnohledem na sebe sama a na své dosavadní jednání. Zjistit touto nejsnazší cestou, jaké pro mě mají tyto perné chvilky zašifrované sdělení. Nenechat se pro svoji slepotu a tvrdohlavost zadupat do prachu a špíny hlupáky ještě než jsem já sám většími. Vím, že bylo by zbytečné k tomuto textu cokoliv dalšího dodávat. Vím, že i tady si mezi řádky každý vnímavý člověk svůj konkrétní příběh doplní a jenom on sám si pro sebe a své blízké najde to nejlepší možné řešení. Zvolí způsob, jak rozmotat i bez záře reflektorů životní úsek vlastními špatnými rozhodnutími zapeklitě zauzlovaný. Věřím, že při řešení svých rébusů si nový náhled nejenom na sebe sama do zralejšího a pevnějšího postoje více trpělivého a moudřejšího tvora přetaví a půjde dál svojí vlastní cestou v mnoha ohledech více samostatný a dospělý.