Snad každá matka svoje dítka odmalička k opatrnosti nabádá a sama hledá cesty více schůdné, pokud potomek běžnou trasu nezvládá. Proč mnozí do první propasti svých neschopností a nedokonalostí na prahu dospělosti bez obezřetnosti zapadneme, když jsme byli při výchově vystaveni tak pečlivé přípravě? Není to tím, že se spoléháme na pomocné ruce a silácky falešné rady z okolí, protože v sobě neneseme stopy zkušeností, že každý pád na těle i duši zabolí? Hazardujeme záměrně s časem, který nám matky na úkor svého volna dobrovolně v náš prospěch investovaly? Nebo lze tento proces shrnout pod jeden jediný pojem – životní nezkušenost? Neskrývá se v našich pádech i nashromážděný vzdor a sebezničující vůči autoritám namířená jízlivost? Puberta je u mnohých z nás motorem osobní revolty. Naštěstí se většina lidí včas zastaví na stěně srázu a ovoce výchovy dostane prostor zrát. Jenom přehnaně horké hlavy tryskem až na dno pádí, na mámy a na okolí, z něhož k nim doléhají dobře míněné rady, zvládnou při úprku nadávat. Těžší cestu si zvolili dobrovolně a v lepším případě pochopí až na samém dně, že viníka mají sami v sobě a je zbytečné propast ještě více prohlubovat hledáním chyb na otců a matek výchově. Tady nabízí se jedna rada, a i když vím, že řada lidí mě nebude mít za ni ráda, pro klid vlastního svědomí ji musím vyslovit. Zatvrzelí kritikové, vyhledejte i pro nás amatéry cestu lepší. Podívejte se na svůj dosavadní život očima zvenčí s dostatečným nadhledem. Neztrácejte čas žehráním na osud ve společnosti vlčí a jděte své okolí a hlavně otce a matky, jak lépe jednat s hazardujícími, téměř dospělými dítky, výchovou svých vlastních potomků poučit. Okolí jistě ochotně včetně vašich rodičů zasedne do prvních lavic, až svůj první samostatný film natočíte, aby mohlo průběh výchovných kroků ve vašem podání sledovat. Ti moudřejší a vyzrálejší, kteří nasbírali dostatek vlastních zkušeností, ví, jak se citlivě zachovat. Možná už se šedinami nebo případnou pleší na své hlavě budou v obličeji nosit výraz pochopení, který hlásá do okolí – zde probíhá v přímém přenosu výchovný proces pubertálně vyostřených a zároveň křehkých vztahů, olej do ohně nepřilévat, ve vypjatých situacích raději na dveře neklepat. Berte prosím ohled na rodinu, zbytečnými pomluvami a falešně siláckými gesty nerušit. Dopřejte čas hlavním hrdinům děje, aby mohli bez velkých ztrát a v krátké době oboustranně a zároveň každý jednotlivě svůj vlastní stín překročit. Jenom ti, kteří už pochopili a na vlastní kůži si vyzkoušeli, kolik si žádá rodičovství moudra, citu, pochopení, trpělivosti, síly a zároveň i odvahy, jsou schopní odložit svazující hořkost z neporozumění a sebelítost a udržet si v hlavě i srdci na prvním místě kruh rodiny. Takoví nezanevřou při prvotním neúspěchu na svůj bohatý vnitřní svět citový. Přes něj jsou pak schopní bezpečně vnímat, kde je pohár pravdy zakalený a až do nebes vynášený úžasný vztah mezi členy rodiny na okolí profesionálně nahraný. Co na závěr lze ještě dodat? Není mnoho druhů růží bez trní, a přesto si je na zahrádkách i lidé dnešní doby na výsadní místo zasadí. Užívají si krásy, něhy a vůně jejich květů, přitom zacházejí s nimi opatrně v rukavičkách, aby se o jejich trny zbytečně neporanili. Proč divíme se tedy, že atmosféra v rodinách houstne, když se dosud klidné a nadějné ratolesti mužského pohlaví na tváři první chmýří objeví, hlas i slovní projev dosud jemný zdrsní a zhrubne, a v téže době si i dcerka, dosud pyšnící se krásným bohatým vlasem, z recese půlku hlavy oholí… Domov změní se na válečnou zónu, v níž vládne nepřátelské ticho nebo slovní výbuchy a hysterické výstřely. Ani sváteční dny mraky a dusno nepročistí a rodiče nevěřícně přihlížejí, jak se v peklo mění i chvíle, na které se dříve všichni tolik těšili… Zeptejte se sami sebe, jak vy byste stejnou situaci ve své rodině zvládali. Přestaňte věřit ukolébavce, kterou v sobě každý živí, že na něj a jeho dům by určitě takové pohromy za žádných okolností dopadnout nemohly.