Na trase letošního roku už stříháme cílovou pásku. Na tabule oken kreslí své květy mráz. Zatímco jedni prožívají štěstí, druzí směrem ke svému osudu v zoufalství nebo zlobě zatínají pěsti. Tam, kde mnozí se už těší na sklizeň budoucího roku, žijí i lidé, jimž se lesknou po ztrátě blízkých slzy smutku v oku. Pro někoho byl tento rok šťastným, pro někoho samý kaz. Žijeme život jako na houpačce. Někomu se vleče pomalu a líně, jinému naopak letí jako splašení koně do letošních Vánoc zbývající čas. Do adventních dnů se nám vkrádají rozmíšky politiků a my všichni do jednoho se chtě nechtě stáváme spolutvůrci a spoluhráči jejich divadelních her a filmových triků. Na podstatné a důležité chybí většině lidstva klid. Stálá rozjitřenost, nervozita a chaos jsou velmi nebezpečná všudypřítomná a vleklá společenská nemoc a my dospělí lidé bychom měli na paměti mít, že bez varování může u jednotlivce v infarkt, mozkovou příhodu nebo rakovinu vyústit.
Vžijme se, prosím, i do pocitů malých dětí. Nenechme je dětstvím se prochvátat. Některé znají jenom domov plný umělých světel a zářících obrazovek, jimž dospělí věnují svou pozornost, pokojík, v němž mají hračky ve vitrínách i svoji postel, ze které je brzy ráno malátné a rozespalé vyhání každodenní povinnost. Rodiče je už od dětství učí do školek a škol svižným tempem docválat. I čas a prostor na hru mají stálým přebíháním a přejížděním omezený… Pokusme se alespoň v době svátků vábení chaotického pobíhání za atrakcemi odolat. Naučme děti, ale i sebe sama vážit si klidu domova. Dejme jim i sobě největší dárek – naplňme beze zbytku běžného vánočního přání pouhopouhá dvě slova. Nechme sebe i je naplno si prožít sváteční domov, v němž vládne RODINNÁ POHODA. Potlačme nervozitu, která vychází z hlubin našich mozků, nenechme si, že doma je bez bujarých návštěv a jejich rádoby obdivných výkřiků moc ticho, chaotickým okolím namluvit. Překonejme počáteční odpor svůj, okázalý nezájem v pubertě se topících výrostků, odolejme i zlobení malých dětí, které za svůj život v pravém slova smyslu dosud nepoznaly klid. Zkusme si s těmi, které máme rádi, v tichu a soukromí užít nádherný pocit volnosti a svobody alespoň v době Vánoc, kdy jenom klid a mír smí nad všemi a vším uplatnit svoji moc. Nedovolme uměle budovaným celospolečenským stresům a mýtům naše domovy ovládnout. Jsou to ony, které neúměrně napětí a tempo života navyšují a na nevinných obětech si svoji negativní energii přes nemoci vybíjejí. Nenechme je do našich příbytků vkročit. Tam vždy patřila, patří a snad bude i nadále patřit vzájemná úcta, láska, porozumění a pochopení. Nedovolme chaosu a nemocem novodobé společnosti do roků budoucích k našim domovům a rodinám budovat si stále pevnější most. A až před naším vnitřním zrakem zůstane stát jako na pranýři naše vlastní nervózní madam nuda zcela nahá, ze slovních háčků, kliček, výmluv, chaosu a obezliček odstrojená, pokusme se i ji oslovit. Ať i ona rozhlédne se kolem, přehodnotí důvody všech svých unáhlených rozhodnutí, ať ukáže prstem, který poklad jí zůstal v mlhavých dálkách dosud skryt, co ještě jí u nás doma chybí, co nezbytně a nutně potřebuje a tudíž musí mít… Možná jedny svátky budou příliš krátké na to, abychom si poctivě odmotali ze všech prožitků svého života dostatečně dlouhou a pevnou nit. Přeju nám všem, abychom ještě před vstupem do nadcházejícího roku stihli na peníze z našich kont a na čas našich životů náročné a chamtivé madam nudě mlsná ústa zašít.
Nám všem a zejména malým dětem této doby do budoucích roků přeji poznání pravého významu „obyčejných“ slov, jako jsou radost, lidská láska, skromnost, porozumění, pohoda, empatie, pracovitost, cit a klidný domov. A nám dospělým přeji sílu a zdravou soudnost při rozhodování se, kterým směrem a jakým tempem vykročit s dětmi za ruku do roků příštích, abychom se i v budoucnu měli možnost radovat i z nehmotných dárků vánočních.
