Býváte vnitřně přesvědčení, že právě vás se ta či ona situace vůbec netýká? Že vám může být lhostejné, koho dítě sprostě na ulici huláká? Vy naštěstí s tím vlastním takový problém nemáte? Nebo o tom zatím jenom nevíte? Ať chceme či nikoliv, jsme my všichni jeden celek, současné doby lidstva kolektiv. Chování jednotlivce tak na nás všechny hází stíny a je zcela lhostejné, že nevychované dítě uřvané naše není. Vracím se opět do zrůdné doby válek, kdy smrtonosné zbraně zdvihal proti svému druhu původně jedním pomatencem manipulovaný dav. Kolika dětí rodič by tragickou dobu přežil, kdyby lhostejný přestal být včas lhostejným a agresivní řádění pomatené mysli v zárodku zastavil. A jak můžete vědět, kam až se prokřičí tento výtržník? Já nosím dobu válek a jejích důsledků v sobě jako jeden velký vykřičník. Vím, že uličnictvím mnoho tragédií začíná a doplácí na ně nejvíc bytost nevinná. Hlídejme v našich dětech svých vlastních roků příštích klidný příbytek. Je marné a zbytečné vypustit poznámku, že na ulici řve sousedův potomek jako dobytek. Věřte, mí spolubližní, že svět je kulatý a může se stát i vám, že řev podobného, avšak bolestnějšího rázu se od vašeho potomka proti vám jednou obrátí. Je zcela lhostejné, kdo dítě vychová. Kdo v momentu uličnictví ho za ruku chytí a s citem a zodpovědností i vůči nám ostatním mu poučení dá. Nezapomínejte, že lhostejností okolí řvoun posílený na síle hlasu i úderu ruky přidává.