Také máte v sobě pocit, že svět se stačil naruby stočit? Že nám mladí školu Jakoby dokončili, Jakoby se zasnoubí, pár svých stejných Jakoby vyzkoušejí, jak by se s nimi životem plulo na lodi. Jakoby se kvůli krásným šatům vdají, prožijí si pár Jakoby pohádek. Jakoby se s nimi znuděně courá po obchodech i potomek. Naši Jakoby si zasportují, mnohdy hazardují s životy, hodí po okolí zlobný pohled „Mlč!“ a někdy slyšíme i: „Drž …!“, žiješ snad jejich těžký život ty? A Jakoby si mimochodem jdou k ortopedům pro klouby, nechají si zvětšit prsa, vycpaným svalem se pochlubí. Ty drž zobák a dál káru táhni, oni si žijí Jakoby. Jak vlastně vůbec přemýšlejí? Myslí si snad, že jejich klouby, prsa, nové svaly společnost nic nestojí? K čemu jsou nám modelky, co mimo přežívání Jakoby nic neumí? K čemu jsou krásné vnadné děvy, co sezdané páry rozvádí? Mám velké štěstí, že jsem si včas vzpomněla, že vše je jenom Jakoby. Ale jak se dostat z jejich zvláštní doby? Jak uklidnit své rozjitřené nervy? Co kdybychom těm Jakobystům pár týdnů jíst, pít nedali? Už z historie je známý model léčby, kdy čtyřicet let lidé na poušti žili, jak popisuje jeden příběh v Bibli, a prý i horké hlavy touto léčbou vychladly. Třeba by i ti Jakoby po podobné léčbě rozum do hrsti popadli a přestali by lidi kolem sebe unavovat svými divadly. Takto absurdní vidím já svět všech Jakoby a nechci ani domyslet, jaký dopad všech Jakoby přežívání bude mít na budoucích generací svět. Jakoby nás posunuli do doby, kdy lidská bytost byla ovládána starověkými Sparťany. Tam také neměl právo přežít člověk neduživý, co nedorostl do krásy, a nikomu nevadilo, že to tělo krásným svalstvem vystavěné se prázdnou hlavou honosí. Dějiny je zahladily a s nimi i ty fyzicky slabé, kteří v hlavách zdravý mozek nosili. Asi nikdo není schopen nám sdělit, kolika géniů své vlastní doby se ve starověké Spartě svým počínáním zbavili. Já sama jsem přesvědčená, že se těžko zacelila necitlivým tvorem lidstvu uštědřená rána. Ale teď se vracím k našemu peklu, co svět Jakoby otvírá. Stačí totiž pár takových, co svůj život přežívají a mají všechno jen Jakoby. Takových, co stisknou knoflík NATO či TATA a nám planetu do pomyslných věčných lovišť vyhodí. Já nejsem ještě ve věku starců, nemám zkostnatělé názory. Vím, že slůvka typu Jako popřípadě Jakoby jenom díry v jazykové výbavě mladých lidí vyplní. Moji generaci zřejmě škola vyšší úrovní rodného jazyka do života vybavila. Kdyby někdo tehdy vedl své Jako a Jakoby hovory, prověřil by psychiatr jeho mysl, zda nemá vážnější psychické problémy. Takovými Jako a Jakoby dříve plnili ústavy. A já se ptám, myslíte svůj život vážně, nebo jenom Jakoby? Pokud máte pocit, že žijete jenom prazvláštní sen, požádejte svoje blízké, ať vás z něho probudí. Prožívejte svůj život ve stavu bdělém, své kroky pečlivě promýšlejte kvůli sobě i kvůli vašim dětem. Nevnucujte všem generacím své Jakoby názory. K čemu je nám kult fyzických těl, a myslím tím celé lidské společnosti, když za nimi mozek nestojí?