Je velmi těžké v děj skloubit pár jednoduchých vět a vykreslit z nich obraz a popsat zároveň i odkaz, který pro budoucnost přináší i náš každodenní, v mnohém líný a v lecčems zároveň zbrkle uspěchaný současný svět. Zatímco v pralesní krajině člověk v jednoduché chýši svůj život prožívá, celý kmen a jeho soudržnost je jediná jistota snazšího přežití jednotlivce a všichni členové kmene jsou jedna veliká rodina, ve velkoměstech plných výdobytků vědy a techniky se jednotlivec sám nad sebou, svojí krásou, bohatstvím a tichem luxusně zařízeného domu nebo bytu ve své samotě dojímá a za návštěvu pustin a pouští nejenom na planetě Zemi nemalý peníz ochotně vydává. Svět je plný protikladů. Ten kdysi tak krásně zelení korun stromů zbarvený lidé šedí betonu, asfaltu, kovu a výfukových plynů na mnoha místech zbrkle nahrazovali a pokryli. Po věcech lidskému zdraví neprospěšných toužíme, pro nedostatek času při jejich získávání vlastní rodiny nezakládáme a na původní, z nichž pocházíme, zapomínáme. V době nám nepříznivé raději pomoc od anonymních rukou přijmeme. Tak jako my se v našich zářných letech příliš nestaráme o osudy členů vlastní rodiny, těžko bychom hledali ochotnou a pevnou paži v řadách těch, které jsme tak okázale doposud opomíjeli, a rozhodně nemůžeme očekávat, že za námi přispěchá plný účasti celý klan rodinný. Právě v dobách temných ztrácíme k žádosti o pomoc potřebnou odvahu. I v tabulích zasklených oken a skleněných vitrín naší pomíjivé slávy jsme schopni v ničím a nikým nerušeném tichu vysněné samoty, avšak tentokrát bez pohodlí, lépe chápat a vnímat sebe sama a svoji vlastní povahu. I jedna osudová rána umí návod k pátrání po chybných krůčcích a osobních životních omylech dát. Lapeni do vlastních pastí, v nichž dříve viděli jsme znak blahobytu a vrchol štěstí, rychle pochopíme, kdy v našem jednání chyběla rozvaha, kde šlo o hazard. Opravdu není snadné život lidské společnosti naší současnosti, natož její přínos pro planetu Zemi, do pár řádků seskládat. Avšak jedno vím zcela jistě. Je velmi přínosné pro každého jednotlivce dříve, než bič osudu začne práskat, myšlenky sám v sobě si odvážně utřídit a svůj vlastní příběh života si bez okrasných a falešných výmluv ve chvilkách volna v celek sestavit. Jenom tak pro sebe a možná i pro své dosud nám věrné členy rodiny a přátele. Dát tak sám sobě i jim šanci včas vystoupit z drah, v nichž se z lidí stávají společenských mýtů štvanci, a bič, který se už možná na nás nebo někoho z nich kdesi k úderu chystal, ze života úplně odstranit. Kdo ví, jak vypadal by za pár desítek let celý svět, kdyby se i lidstvo z uspěchaných a pestře vybarvených velkoměst začalo více nad způsobem, jak odžívá svůj vlastní život, zamýšlet… Je opravdu velmi těžké a složité vytvořit obraz současné doby z několika vět.