Nemá příliš velkou šanci na uzdravení své soudné mysli ten, kdo jako pomatený ve stále stejných kruzích pobíhá. Kdo na své nikam nevedoucí cestě dělá spoustu zbytečných a chvatných kroků, při setkání se skupinou stejně potrefených přesladce se usmívá a svoje záda bez váhání před vyvoleným z vyvolených v oblouku uctivě až k zemi ohýbá. I když jeho cesta je uhlazená a vyleštěná do krásy, lidé spolu s ním po ní putující nosí stále stejně těžké boty, bezchybný make up i účesy a nepřináší oslněnému poutníkovi nic, co by jeho oči uzdravilo, ani námět, který by ke svému zrání v moudrou bytost ve svém životě použil. Jenom nečekané hromy a blesky dokážou vyvolat potřebné pnutí a svým nezpochybnitelným až zázračným kouzlem ochromení překvapeného poutníka k použití konce vlastní zádi alespoň na chviličku přinutí. Přidá-li se i zemská tíže, která vyvolává tlak v ramenou, bolest kříže a umí spustit slabost v kolenou, není divu, že si i ti do té chvíle nejvíce dokonalí na to, že jsou také jenom lidmi, kteří nenosí zbytečně na svém těle hlavu a patu, po ztrátě tempa zmatených kroků vzpomenou. Jenom málo ze zasažených se chce rychle zpátky do víru tance původní společnosti vracet s touhou vynahradit si vše, oč přišli, s přesvědčením, že ostatní doženou. Zcela jinak jsou na tom ti, které dosud hromy a blesky míjely a míjejí. Ti jsou pyšní na každičkou část svého těla, líbí se jim a hlavně voní i jejich vlastní pozadí... Očekáváte, že za vámi z bujaré společnosti kamarádi přijdou? Za vámi, kteří jste prožili nebo právě prožíváte ve vašich očích přímo tragický pád? Poradím vám: nečekejte a nezazvoní-li u vašich dveří s nabídkou pomocné ruky oni sami, nesnažte se jich teď ani v budoucnu dovolat. Nedovolte si je a především sami sebe zbytečnými řečmi zdržovat. Vy dostali jste šanci na pochopení, kde se kupí marnost nad marnost, proč přišel čas na vystřízlivění, čeho bylo ve vašem dosavadním putování odnikud nikam víc než dost. Možná máte prsty popálené jako po zásahu ohně a jenom vy nejlépe víte, po čem jste chtivě sahali. Nebo jste naopak za ostatní ze žhavých uhlíků a popela horké brambory z opičí lásky, hlouposti nebo nevědomosti tahali? Buďte vděční za přestávku a možnost vše si v klidu sami v sobě přehodnotit, co teď a co potom si rozmyslit. Nevěště hlavu, nezoufejte, učte se vytvořit si na své životní situace s odstupem doby potřebný z různých úhlů pohledu náhled, léčivý nadhled a svůj vlastními zkušenostmi podložený soud a úsudek. Žijte tady a teď. Vězte, že jste jenom (nebo už?!) člověk, a neopičte se po nadlidech. Domnívám se, že vyjádřil to Jan Amos Komenský ve své větě, kterou sdělil mnoha a mnoha generacím jasně a srozumitelně, pro koho je dobrý spěch.